We are inundated with bad news. First covid, then war, inflation, lower concert attendance, personal problems. How to find motivation and create music in a healthy way? Does art have to hurt? How and where to find help and what can we do for ourselves? We ask musicians and industry experts.
Tereza Lavičková je zpěvačka, autorka a hudebnice, která již 8 let působí v kapele teepee. S kapelou se nebojí zpracovávat i ty nejbolestivější životní zážitky, které se odrážejí v textech a emotivních melodiích jejich písní. Nyní se vydává i na svou sólovou dráhu a pod pseudonymem TEZA zpracovává témata vlastního coming outu, lásky k ženám a feminismu.
Dominik Zezula je textař, zpěvák, kytarista a performer, aktivní v kapelách post-hudba a Děti mezi reprákama, dříve Ministerstvo popu a Yöllä. Do svých skladeb často promítá své osobní vzpomínky, zážitky a zkušenosti. Letos se autorsky a produkčně podílel na albu Takovej sadismus ve střední Evropě od pražského písničkáře, jenž si říká Dvouhlavej kluk. Album podobně jako Dominikovy vlastní desky pojednává o pocitech odcizení, psychických problémech, nešťastné lásce i nefunkčním světě. Vydal rovněž sbírku básní Hory jsou daleko ale my jsme tady.
Aida Mujačić je zpěvačka a pianistka, která přes klasické školení získané v rodné Bosně a Herezegovině prošla transformací svých zájmů a zaměřuje se na oblast tradiční hudby rodné vlasti (kde vedle písní pravoslavných, muslimských i katolických představuje i repertoár sefardských Źidů zpívaný v ladinu, fakticky středověké španělštině), dále na moderní až postmoderní přístupy k worldmusic (v kapele Korjen) a na avantgardní freejazz (kvartet Freetime britského saxofonisty George Haslama, volný až improvizační bigband Strakův pojízdný cirkus).
Jako muzikoložka se zabývá výzkumy Ludvíka Kuby, který mapoval mimo jiné i hudbu bosenského regionu. Kromě hudby se zabývá i experimentálním divadlem, je autorkou a režisérkou surrealistického představení Druhá kůže. Také se snaží propojovat různé druhy umění s prostorem a místem, ve kterém se hraje, s důrazem na ekologická a enviromentální témata.
Posledních šest let působí jako terapeutka, která hledá cestu, jak propojit nejnovější neurologické a lingvistické studie s postupy odstraňujícími překážky, s nimiž se potkávají hudebníci a obecně interpreti, jako je deficit inspirace a následné realizace a pocit chybějícího smyslu jejich konání.
Jeroným Klimeš vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově v Praze a v roce 2002 zde získal doktorát ze sociální psychologie. V průběhu své profesní kariéry vyučoval policejní psychologii na střední policejní škole, etiku na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pro Městské centrum sociálních služeb Praha posuzoval zájemce o adopci dětí, pracoval jako konzultant veřejného ochránce práv a poradce ministra práce a sociálních věcí v oblasti náhradní rodinné péče. Je autorem několika knih a odborných příruček. Věnuje se psychologickému poradenství zaměřenému především na rodinné vztahy. Miluje hudbu a ve svém volném čase hraje na klavír, varhany a trumpetu. Pro své děti píše jednoduché doprovody pro klavír (http://noty.klimes.us).